Mapa Brazílie
Geografie a příroda
Geografie
Brazílii tvoří dvě velké geografické oblasti. Rozsáhlá Amazonská nížina s největším říčním systémem světa zaujímá sever a západ. Jihovýchod pak vyplňují hustěji obydlené plošiny Brazilské vysočiny.
Severní hranici Brazílie tvoří izolované masivy Guyanské vysočiny. Zde také leží nejvyšší hora Brazílie Pico de Neblina (3 014m), jež byla objevena teprve v r. 1962.
Odtud na jih a západ se rozkládá obrovská Amazonská nížina. Celé území je rovinaté s rozsáhlými bažinami a zaplavovanými oblastmi. Členitější povrch se vyskytuje jen na okrajích. Kostru oblasti tvoří nejmohutnější řeka světa Amazonka (6570 km) a jejích asi tisíc přítoků, z nichž většina pramení v Kolumbii, Peru a Bolívii. Madeira (Mamoré) představuje s 4100 km také nejdelší přítok světa. Na dolním toku je Amazonka široká více než 20 kilometrů a do Atlantského oceánu ústí rozsáhlou deltou. Nížinné je ještě severní pobřeží země.
Z Amazonské nížiny se k jihovýchodu pomalu zvedá převážně plochá Brazilská vysočina pokrývající většinu zbývající části země. Tvoří ji soustava rozsáhlých tabulovitých planin a vysočin rozřezaných hlubokými údolími řek. Pouze podél jihovýchodního pobřeží se zvedá vysočina do horských výšek s velmi členitým terénem.
Souvislé pohoří Serra da Mantiqueira se táhne severně od spojnice Rio de Janeira a Sao Paula, nejvyšším vrcholem je ale východněji položená Pico de Bandeira - 2890 m. Jihozápad Brazílie je odvodňován řekou Paraná, která na hranicích s Argentinou a Paraguayí vytváří velkolepé nejvodnatější vodopády světa Iguacu. Nížinnou oblast v této části země vyplňují bažinaté roviny Pantanalu při hranici s Bolívií a Paraguayí, které tvoří pokračování Gran Chaca.
Východně se rozkládá nízká vysočina Mato Grosso.
Příroda
Brazílie je oslavovaná pro svoji neuvěřitelně krásnou přírodu a různorodost její flóry a fauny. Od obávaných jaguárů k říčním delfínům a od mahagonu ke stovkám různých orchidejí, je Brazílie neopakovatelným místem na zemi. Je zde známo více než 55 000 druhů rostlin, 3 000 druhů ryb a 520 druhů savců, které nežijí nikde jinde ve světě. Dále tu žije 517 druhů obojživelníků, 1622 druhů ptáků a 468 druhů plazů. Nesmíme zapomenout ani na 10 až 15 mil. druhů hmyzu.
Naneštěstí je však Brazílie známá destrukcí svého prostředí. Nejkritizovanější zónou ze strany celého světa se stala Amazonie. I když jsou neustále objevovány nové živočišné druhy, jiné naopak zanikají. Více než stovka druhů brazilských ptáků a sedmdesát druhů savců je v současné době ohroženo vyhynutím.
Brazílie má 5 hlavních ekosystémů: amazonský deštný prales, atlantský deštný prales, suchou caatingu, cenrální savanu serrado a mokřiny Pantanalu.
1. Amazonský deštný prales pokrývá téměř celé území Severu a části států Mato Grosso a Maranhao. Se svojí celkovou rozlohou 3,6 mil. km² (42% území Brazílie) a dalších 2,4 mil. km² v sousedních zemích, je největším tropickým deštným pralesem na světě. Amazonie je domovem více než 20% druhů ptáků, 20% druhů rostlin a 10% savců z celého světa. Prales stále skrývá mnohá tajemství. Do dnešního dne nebyly objeveny všechny druhy živočichů žijící v těchto podmínkách, mnoho z těch objevených nebylo dosud druhově zařazeno. Bohužel člověk ničí amazonský prales takovou rychlostí, že rostliny a živočichové mizí dřív, než jsou objeveni.
Na území amazonských lesů spadne ročně více než 2000 mm srážek. Prší zde 130 až 250 dní v roce. Vlhkost je 80% a teploty se pohybují mezi 22°C v noci a 31°C přes den.
2. Když v roce 1500 Evropané připluly do Brazílie, atlantský deštný prales pokrýval 800 km východního pobřeží a celkem 1 mil. km². Dnes se na východním pobřeží nachází asi 7% z původní vegetace tohoto deštného pralesa. Tento prales je starší než amazonský. Žije zde asi 900 druhů motýlů a na 600 druhů ptáků, které nenajdeme v jiném ekosystému. Mnoho živočichů zde přežívá na pokraji vyhubení. Úsilí o ochranu získalo podporu v roce 1999, kdy UNESCO vyznačilo 33 míst v Paraná, Sao Paulu, Espírito Santo a Bahia jako přírodní památku.
3. Caatinga je vegetací Severovýchodu a části státu Minas Gerais. Zabírá asi 11% brazilského území. Vegetace je složena převážně z kaktusů a trnitých keřů adaptovaných na nedostatek vody a extrémní horka. Deště přicházejí velice nepravidelně a často jsou přívalového charakteru. Celá krajina se po nich však zazelená. Dřevo a uhlí z této oblasti jsou primárním energetickým zdrojem pro více než 20 mil. lidí. Staletí farmaření a užívání pesticidů vedou k destrukci prostředí. Jestliže ničení caatingy bude i nadále pokračovat v dnešní podobě a intenzitě, caatinga úplně vymizí podle studií v Paraíbě do 25 let, v Pernambuco do 35 let, v Ceará do 45 let a v Rio Grande do Norte do 60 let.
4. Cerrado zaujímá brazilskou centrální náhorní plošinu - 2 mil. km² v trianglu od jihu Minas Gerais po Mato Grosso až k jihu Maranhao. Cerrado je otevřená travnatá savana s jednotlivými stromy či skupinami křovinatých porostů. Existuje zde přes 10 000 druhů rostlin, z nichž 44% nenajdete nikde jinde na světě a které se používají k výrobě korku, vláken, oleje, léčiv (např. arnica), potravy nebo slouží jako materiál pro ruční výrobu předmětů. Více než polovina původního porostu cerrado, dnes již neexistuje. Největší podíl na tom má dřívější těžba, při které došlo ke kontaminaci řek rtutí a která přispěla k erozi, díky níž byla zanešena část říčních proudů. Stále to ovšem nebylo tak závažné, dokud se zde ve 20. stol. neusadil člověk se svými farmami a stády dobytka a nedošlo k dalšímu a závažnějšímu kontaminování řek pesticidy. Z oblasti, kterou cerrado pokrývá, odtékají řeky ze severu do Amazonie, z jihu do Pantanalu a z východu směrem k pobřeží. Není těžké domyslet si, jaké následky může působení člověka přinést. K nejohroženějším druhům zde patří mravenečník, vysoká zvěř a největší pták Brazílie - nelétající rhea.
5. Pantanal je rozsáhlým územím mokřin ve středu Jižní Ameriky. Zabírá 230 000 km² v Brazílii, Bolívii a Paraguayi. Je to největší vnitrozemský mokřad na světě. Jen v Brazílii zaujímá ve státech Mato Grosso a Mato Grosso do Sul 140 000 km². V období dešťů - od října do března - všechna voda z výšin okolo steče do Pantanalu a zaplaví dvě třetiny území na půl roku. Pantanal leží v nadmořské výšce 100 - 200 m a vysychá velmi pomalu. Hlavním odtokem je řeka Paraguay odtékající do Atlantského oceánu přes řeku Rio de la Plata. Tyto sezónní záplavy znemožňují systematické zemědělství. Pantanal je stále nejdivočejším a nejméně prozkoumaným místem v Brazílii. Vegetace Pantanalu čítá na 1 700 druhů rostlin. Ptáků zde nalezneme asi 650 druhů a ryb na 260 druhů. V Pantanalu žijí největší hlodavci světa - kapybary. Pantanal je též znám tisíci aligátory, kteří se sluní na okrajích mokřin. Živí se převážně rybami a jsou hlavními kontrolory populace piraní. Ta se však neustále rozrůstá v důsledku vybíjení aligátorů. Dobytek zde žije v harmonii s divokou přírodou, volně se pasoucí v období sucha a shromažďující se na malých ostrovech, které vznikají v období dešťů. Jaguáři se živí svou přirozenou kořistí, jako jsou kapybary či tapíři. Napadají jen slabé či poraněné kusy dobytka. Jen ojediněle velký predátor napadne zdravý dobytek. Bohužel farmáři tyto velké kočky zabíjejí. Jaguáři jsou zabíjeni také lovci pro svou kožešinu a v současnosti jim v oblasti Pantanalu hrozí vyhubení.
Ochrana přírody
Přes 350 oblastí zabírajících na 300 000 km² se nachází pod ochranou federální vlády, vlád jednotlivých států, individuálních projektů či nestátních organizací. Jsou zřizovány národní parky a rezervace. Bohužel v mnoha případech projekty na ochranu prostředí nefungují nebo také vůbec prakticky neexistují. IBAMA (Instituto Brasileiro do Meio Ambiente e dos Recursos Naturais Renováveis) - ekologická organizace federální vlády disponuje minimálním rozpočtem, který nestačí na ochranu 40 národních parků před ilegální těžbou, chovem dobytka, osidlováním a pytláctvím.
Kategorie chráněných oblastí:
PARNA Národní park
PES Státní park
ESEC Ekologická stanice
REBIO Biologická rezervace
RESEC Ekologická rezervace
Flóra a fauna těchto území nesmí být sbírána, konzumována, deformována a ničena. Národní a státní parky a ekologické stanice slouží výhradně pro vědecké bádání. Rekreace a ekoturistika jsou v těchto oblastech zakázány.
V kategoriích jako APA- Ekologicky chráněné území, ARIE - Ekologicky zajímavá zóna, FLONA - Národní les, FES - Státní les či RESEX - Těžební rezervace, mohou lidé využívat přírodních zdrojů v souladu s ochranou přírody.
Tři nejvyšší kategorie REDS - Rezervace trvale udržitelného vývoje, FERS - Státní les trvale udržitelné těžby a FEEX - Státní těžební les, mají za cíl kombinaci udržení těžby surovin, vědecké činnosti a zlepšení životního standardu místní populace.
Indiánská území Terras Indígenas zaujímají asi 11% brazilského území. Ta nejsou vysloveně označena jako území ekologické ochrany. Indiánští obyvatelé však svůj život uzpůsobují tak, aby docházelo k co možná nejmenšímu zásahu do jejich přirozeného prostředí.
Národní parky
1. Jihovýchod:
Parque Nacional da Tijuca - Rio de Janeiro, krásné procházky s panoramatickými výhledy
Parque Nacional da Serra da Bocaina - mnoho turistických tras
Uporanga - stát Sao Paulo, jedno z posledních míst se zachovaným atlantským deštným pralesem
Parque Nacional de Caparaó - náleží sem vrchol Pico de Bandeira (2 890 m)
Parque Nacional da Serra do Cipó - severovýchod Belo Horizonte, velké množství druhů květin
Parque Natural do Caraca - Minas Gerais
2. Jih:
Parque Nacional do Iguacu - 340 druhů ptáků a 40 druhů savců (argentinská strana Parque Naciona del Iguazú je však co se týče flóry a fauny lepší)
Parque Nacional do Superaguí - břeh řeky Paraná
Parque Nacional de Sao Joaquim - Santa Catarina
Parque Nacional de Aparados da Serra - Rio Grande do Sul, 700 m hluboký kaňon Itaimbezinho
Parque Nacional da Serra Geral
3. Středozápad:
Pantanal - pozorování divoké zvěře ve volné přírodě, 3 hlavní místa: Cuiabá - sever, Campo Grande - východ, Corumbá - západ
Parque Nacional da Chapada dos Veadeiros - 200 km severně od Brasílie, vodopády, kaňony
Parque Nacional das Emas - jihozápad státu Goiás, pozorování ptáků rhea
Parque Nacional da Chapada dos Guimaraes - vodopády, malebná údolí, zvláštní skalnaté útvary
4. Severovýchod:
Parque National da Chapada Diamantina - Bahia
Parque Nacional de Monte Pascoal - jih Bahie, Monte Pascoal - první místo spatřené Portugalci
Eco Parque da Una - 45 km jižně od města Olivenca
Parque Nacional Marinho de Abrolhos
Parque Nacional dos Lencóis Maranhenses - Maranhao, pláže, písečné duny
5. Sever:
Amazonie se snaží nabídnout stále většímu počtu turistů možnost poznat více ze svých krás. Tyto snahy podporuje vládní program Proecotur, který má za cíl vybudovat do r. 2006 asi 10 000 nových jungle-lodge (typ ubytování) v chráněných místech Amazonie.
Ilha de Marajó - ústí Amazonky do Atlantského oceánu
Ilha do Bananal - Tocantins, zóna přechodu cerrada v bažiny a v amazonský deštný prales
Jalapao - Tocantins, řeky, jezera, písečné duny
Floresta Nacional do Tapajós
Manaus - hl. město Amazonie, v okolí mnoho jungle-lodge, lov piraní, nočí pozorování aligátorů
Reserva de Desenvolvimento Sustentável Mamirauá - na půli cesty z Manaus ke hranicím Kolumbie, říční delfíni, aligátoři